Asi neexistuje žádná statistika prokazující nesporný „run boom“ v posledních letech, ale na základě vlastního pozorování jsem si jist, že běžců v ulicích i na stezkách skutečně přibylo. Ať už je to způsobeno hromadnou změnou životního stylu nebo těmi pestrobarevnými oblečky, které razantně zviditelňují dříve přehlédnutelné běžce, snad se shodneme na tom, že je to pozitivní. Pohyb lidem svědčí a právě běh je díky své dostupnosti logickým řešením. (Jedno staré prostěkarlovské přísloví říká: Smrt a běh jsou jediné dvě věci, před kterými nelze utéct.) V běhu neexistují limity. Nic Vám nebrání obout si tenisky a proběhat celý svět nebo třeba jen bosky voňavou, čerstvě posekanou trávou obkroužit park za domem. Proto běhají ženy i muži, mladí i staří, hubení i tlustí. Běhají dokonce i vegani, kterým najednou nevadí, že se jedná o masovou záležitost. Někdo se honí za výsledky a vede si běžecké deníky, jiný popobíhá jen tak pro radost nebo aby si vyčistil hlavu. A někdo běhá kvůli již zmíněným pestrobarevným oblečkům a řídí se heslem: Nemusím dobře běhat, stačí, když budu dobře vypadat. Mi osobně dělají radost všichni!

Vděčím běhu za spoustu kamarádů a nezapomenutelných zážitků a jeden z nich se tyčí vysoko nad ostatními. Ani maraton pod 2 hodiny by nepřekonal okamžik, kdy jsem na jednom z běžeckých tréninků zahlédl nejpůvabnější dívku mého života, mou budoucí ženu.