Z důvodu existence dvou významů slova diakritika raději hned na úvod upřesňuji, že hodnocení produktů pro cukrovkáře není tématem tohoto příspěvku. Cílem je vyzdvižení významu diakritických znamének v psaném textu.

Diakritika je vážná věc a kdo tvrdí, že ne, nechápe, že v (ne)používání těchto drobných znamének může být háček. Nebo čárka. Nebo kroužek. Hlavním problémem je, že celou situaci evidentně podcenil už Jan Hus, který dost pravděpodobně nepředpokládal tak masové rozšíření mobilních zařízení a s tím spojených nešvarů v psané komunikaci. Husovi nemůžeme upřít zapálení pro věc, nicméně samotná realizace záměru byla provedena nedobře, s výraznými znaky amatérismu a odfláknutí. Ne nadarmo se říká, že poctivého nepálí.

Systém, ve kterém jsou diakritická znaménka samostatnými symboly a různě se přidávají k písmenům, čímž většinou dost podstatně mění významy slov, nabízí v dnešním světě plném ležérních lidí nebezpečně velký prostor k dezinterpretacím. Jednoduše řečeno, neznám moc lidí, kteří by při psaní SMS a jiných zpráv využívali diakritiku, zkrátka protože nemusí. A systém není blbuvzdorný. Proto je svět plný nejasných vět. V lepším případě se může jednat o zábavné slovní hříčky (např. rada x řada x ráda, plakát x plakat, ples x pleš, moc x moč atd.), ale v těch horších může jít autorovi zprávy o život (pašák x pasák, krutá x krůta, zralá x žrala, nestihla x neštíhlá atd.).

Zkrátka a dobře, není vhodné podceňovat zásadní význam diakritiky.