Na konci roku se bilancuje. Začátek roku je ve znamení nových výzev. Někdo si dá předsevzetí přestat pít/kouřit/fetovat, jiný (nebo tentýž) začít cvičit/zdravě jíst/nebýt debil... A pak jsou tu lidi, kteří novoročními předsevzetími pohrdají. S tím špatným přestali už dávno a to dobré dělají již léta. Nepotřebovali k tomu žádný přelom roku. Prostě chtěli a udělali to. Když pak v lednu v posilovně vidí spoustu nových tváří a zástupy neznámých těl jim blokují skříňku a sprchu, nadávají na ledňáčky. Nadšence, kteří od ledna chtěli zkusit změnu, ale často déle než do konce ledna nevydrží, protože zápal ze začátku roku dohoří. Jo, v mnoha případech to tak dopadne. Znám to z vlastní zkušenosti. Člověk třeba zjistí, že se v posilovně zpotí a není mu to příjemné. Stává se to. Ale je nutné kvůli ledňáčkům předsevzetími opovrhovat? Není pozitivní a užitečné, že se dotyční zamysleli a uvědomili si, že je třeba něco špatně a chtějí s tím pohnout? I kdyby jen jeden člověk na celé planetě svůj plán dodržel a zlepšil díky bezvýznamné změně kalendáře svůj život, bude to za mě skvělé...