Politické dění v České republice je fascinující. Tak fascinující, až někdy zcela upřímně závidím těm, kteří politiku vůbec nesledují. Toho bohužel nejsem schopen, i když bych moc chtěl. Jsem si jistý, že by mi to prospělo. Jenže politika na mě číhá na každém rohu a zatím nemám vyvinutý tak silný vnitřní svět (ani koupený vlastní ostrov někde v Pacifiku), abych se jí vyhnul. Zatím.

Takže dál chodím k volbám a volím další a další umpa-lumpy. Volba vhodného kandidáta se časem změnila na volbu nejmenšího zla. A potvrzuje se, že i nejmenší zlo je pořád zlo. Tím nechci říct, že bychom se tu měli špatně. Už jen skutečnost, že výše uvedené řádky můžu svobodně napsat a pustit do světa, je pro mě důkazem, že žiji v dobré zemi plné možností. O to víc mě ale mrzí přístup politiků, kteří tyto možnosti nevyužívají, ale zneužívají.

Předvolební (z roku 2010, v atmosféře předvolební kampaně - volby do Poslanecké sněmovny)

Začínám mít v oku tiky,

vždy když slyším politiky.

To, co předvádějí nyní,

je důkazem, že jsou jiní.

Místo vyzdvižení plusů

jsou billboardy plné hnusů.

Samé lži a plané řeči,

voliči už hrůzou brečí.

Ať růžoví nebo hnědí,

vždycky všechno nejlíp vědí.

Ve skutečnosti však pouze

mluví hloupě, navíc dlouze.

Voličům jde hlava kolem,

těžká volba: vůl za volem.

Těžko hledat výjimky kladné,

to dřív meteor tu spadne.

Znám jedno řešení pouze,

co by nás dostalo z nouze.

Důsledně a do puntíku

zrušit celou politiku.