Znáte ten blahodárný pocit, kdy si jen tak hovíte ve vaně, kolem Vás plují pěnové obláčky, žlutá kachnička a bohulibé myšlenky a Vaším jediným úkolem je usrkávat ze sklenky bílého vína? Dokonalost. A znáte někoho, kdo by na to měl každý den čas? Málokdo. Obávám se, že se bude jednat o zanedbatelnou minoritu.

A proto je tu sprcha! Rychlá, svěží, efektivní. Pár minut trvající intimní sblížení s téměř magickým zdrojem energie. No jo, ale jen těžko si ve sprše přečtete knížku nebo necháte zaplavat vánočního kapra. Takže? Sprcha nebo vana? Nebo kompromis? V úvahu přichází sprchovat se ve vaně. (Nebo si umíte představit/realizujete ležení ve sprše?!). Obecně jsem zastáncem kompromisů, ale v tomhle případě říkám radikální ne! Důvod je čistě prozaický a procesní (a zcela subjektivní). Zkuste si poskládat téměř dvoumetrové nepříliš ohebné tělo do půl metru široké vany a metr dlouhou hadicí si umýt vlasy. Jde to, ale ty pozice a polohy Vás nenapadnou ani v nejdivočejších snech.

Vím o čem mluvím. Denně se doma v tomhle kompromisu koupu.